Byl prvorozeným synem českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Jeho křestní jméno bylo Václav, jméno Karel dostal při biřmování po kmotru – francouzském králi Karlovi IV. Krásném. Za pobytu na královském dvoře ve Francii navštěvoval přednášky na pařížské artistické fakultě; jeho učitelem a rádcem byl Pierre de Rosieres. V r. 1333 ho Jan Lucemburský na naléhání české šlechty pověřil správou Čech a Moravy. Českým králem se stal v r. 1346, když jeho otec zahynul v bitvě u Kresčaku; korunován byl novou svatováclavskou korunou v r. 1347. Už v r. 1346 byl zvolen a korunován za německého krále; za římského císaře byl korunován ve Svatopetrské bazilice v r. 1355. Po K. smrti zdědil český trůn jeho syn Václav IV., Uhry syn Zikmund, Zhořelecko dostal Zikmundův mladší bratr Jan, Moravu tehdy dostali do držení K. bratranci Jošt a Prokop.
Karel IV. učinil mnohé k prospěchu Českého království, za což ho také mistr Vojtěch Raňků z Ježova v pohřební řeči nazval „otcem národa“. Jeho právněpolitická koncepce českého státu navazovala na velkomoravskou a přemyslovskou tradici, doplněnou myšlenkou karolinské říše. K posílení náboženského a vůbec duchovního života přispěl už v r. 1344 založením pražského arcibiskupství a 1348 založením Emauzského kláštera na Novém Městě pražském pro mnichy slovanské liturgie. (Prvním pražským arcibiskupen se stal Arnošt z Pardubic, osobnost přesahující svým významem hranice českých zemí.) Zásadní význam pro rozvoj vzdělanosti v českých zemích mělo především založení pražské (Karlovy) univerzity, s fakultou artistickou, lékařskou, právnickou a teologickou. Filozofie, které se v rámci tzv. sedmera svobodných umění vyučovalo na artistické fakultě, byla na univerzitě považována za důležitou součást odborné přípravy i lékařů, právníků a teologů. – V r. 1348 povolal do Prahy Matyáše z Arrasu jako stavitele chrámu sv. Víta a začal i se stavbou Karlštejna, sakrální stavby – mystického ohniska Českého království. (Ohlas K. sklonů k mystice nalézají někteří badatelé nejen ve stavební koncepci Nového Města pražského a Karlštejna, ale i v dalších K. stavbách: např. základní kámen Karlova mostu byl položen 9. 7. 1357 v 5 hodin a 31 minut, aby rok, den, měsíc, hodina a minuty tvořily magické číslo, stejné při čtení z obou stran – 135797531.) Hluboce zbožný panovník podporoval mravně opravné snahy v církvi, zároveň však měl blízko i k protohumanistické vzdělanosti. Dal podnět k sepsání několika kronik (Beneše Krabice z Weitmile, opatovického opata Neplacha, Itala Giovanniho Marignoly, Přibíka Pulkavy z Radenína). Sám napsal k poctě sv. Václava legendu Historia nova de s. Wenceslao a sbírku morálně náboženských myšlenek a naučení Moralitates. Ve vlastním životopise Vita Caroli zachytil události od časů svého mládí do r. 1340. Vypracoval také korunovační řád českých králů. Přijímá se i jeho účast na redakci Majestas Carolina, který se (neúspěšně) pokoušel prosadit jako celozemský zákoník
2024 ©