2. světová válka

Světová válka proběhla v letech 1939 – 1945. Válku zosnovaly fašistické země v čele s hitlerovským Německem. Za neustálého zdůrazňování o své mírumilovnosti prohlásil Adolf Hitler 14. října 1933, že konference o odzbrojení, zřízená Společností národů, ztroskotala. Učinil tak proto, aby mohl zahájit vyzbrojování Německa.

V roce 1933 byl Hitler v Německu zvolen kancléřem a prezidentem v jedné osobě. Po uchopení moci vyhlásil své přátelské úmysly a ochotu pokračovat v zahraničněpolitické linii výmarské republiky. Usiloval také o snížení počtu nezaměstnaných a posílení mezinárodního postavení Německa. Toto úsilí se týkalo především výstavby nové silniční sítě včetně propagandisticky využitého budování dálnic. Kromě toho byla podporována bytová výstavba. Předpokladem takové politiky bylo ovšem bezohledné zbrojení a znovuzavedení všeobecné branné povinnosti.

Hitler v roce 1936 prohlásil:
I. Německá armáda musí být během čtyř let schopna nasazení.
II. Německé hospodářství musí během být čtyř let připraveno na válku."

V Německu byla vydána nařízení o zvýhodňování domácích surovin. V září 1936 bylo rozhodnuto, že zásobování německého průmyslu surovinami se stane zcela nezávislým na dovozu. Současně měla být všemi prostředky rozvíjena zbrojní výroba.

Začátek války v Evropě nastal po uchopení moci Nacisty v Německu, kteří se otevřeně začali připravovat k agresi. V březnu 1938 je Rakousko připojeno k Německu a krátce na to se stávají objetí fašistické agrese Československá republika a Albánie. Dne 1.září přepadli hitlerovci Polsko a o dva dny později vypověděly vlády Velké Británie a Francie válku Německu.

V září 1939, kdy Nacisté rozpoutali druhou světovou válku, rostl hospodářský potenciál Německa především obsazováním vykořisťováním dalších území.

Předválečná léta 1933-1939 jsou obdobím zavedení všeobecné branné povinnosti a přípravou na válku již ve školních letech formou Hitlerjugendu. Začala již expanze německých vojsk formou přímého zabrání Sárska, Rakouska, Československa.

V letech 1939 – 1941 je pro Německo charakteristický rychlý růst válečného potenciálu Hitlerovy třetí říše připojováním dalších zabraných území. Nacisté byli opojeni výsledky bleskových úderů proti evropským zemím, nestupňovali zatím výrobu na území Německa a využívali pro své cíle průmyslové kapacity téměř celé Evropy. Koncem tohoto období byla průmyslová výroba na obsazených územích podstatně větší než na původním území Německa. V listopadu 1941 Adolf Hitler prohlásil: „Obsadili jsme dosud 1 670 tis. km2 . Pro nás pracuje oblast s 250 milióny, se spojenci s 350 milióny lidí. A my je dovedeme zapřáhnout do práce.“ Vojenskou pozici fašistických útočníků posilovaly i nové surovinové zdroje a ukořistěný válečný materiál.

Nová etapa války začala v průběhu roku 1941, kdy Německo napadlo
22. června Sovětský svaz. Bojové akce se přenesly do rozsáhlých oblastí východní Evropy, jihovýchodní Asie a Tichomoří. V této době se zformovala protifašistická koalice v čele se Sovětským svazem, Velkou Británií a Spojenými státy.

V zimě 1941 – 1942 utrpěla nacistická armáda první vážnou porážku u Moskvy a blesková válka se změnila ve válku poziční. Nacisté byli nuceni využívat všechny rezervy výrobních kapacit i pracovních sil. Vyhlásili totální mobilizaci pro válku a vystupňovali ji v r. 1943 po porážce u Stalingradu. Zatímco průmyslová výroba v nevojenských odvětvích upadala, produkce válečného materiálu se zvýšila od ledna 1942 do července 1944 více než trojnásobně. V r. 1944 vyrobilo Německo 38 tis. Letadel, 27 tis. Tanků, 41 tis. Děl, 234 ponorky a veliké množství jiného válečného materiálu.

Ani vzestup zbrojní výroby však nezachránil Německo před porážkou na východní frontě. Sám Sovětský svaz měl už v r. 1943 vojenskou i ekonomickou převahu nad útočníkem, který ovládal téměř celou Evropu. V této době se začalo území pod fašistickou nadvládou zmenšovat a sílící odpor podrobených národů činil německý týl stále zranitelnějším. V období od podzimu 1944 do kapitulace v květnu 1945 se Německo pod náporem spojeneckých armád a letecké války rychle zhroutilo.

Prameny: Prof. Jan Blažek: Všeobecné dějiny 19. a 20. století